Ochrana lesů zachraňuje i lidské životy, tvrdí studie

Až 170 milionů hektarů lesa by mohlo v příštích 15 letech zmizet ze zemského povrchu – to je pětinásobek rozlohy Německa. Největší ztráty hrozí v tropických oblastech: pouze v Amazonii porazí v nejhorším případě téměř 50 milionů hektarů deštného pralesa, tedy třetinu jeho současné rozlohy.

Před tímto scénářem varoval podle časopisu Bild der Wissenschaft na jaře tohoto roku Světový fond na ochranu přírody (WWF). Tato smutná prognóza je založena na mnoha vědeckých studiích, satelitních snímcích zachycujících aktuální linie odlesňování, a na pokračování současných trendů, které mohou ovlivnit budoucí odlesňování.

S výjimkou východní Austrálie se 11 ohnisek transformace země nachází v rozvíjejících se státech, které jsou na přírodní katastrofy většinou velmi špatně připravené – například v Kolumbii, Indonésii, Vietnamu či Kongu. Každý rok tam umírají tisíce lidí na následky povodní, sesuvů půdy nebo sucha, které zničilo jejich úrodu.

Holoseče tyto krize pouze zhoršují nebo dokonce vyvolávají, jak naznačuje například studie Coreyho Bradshawa a jeho kolegů z Univerzity Charlese Darwina v australském Darwinu. Dokonce i státy jako Brazílie, které jsou již poměrně dobře rozvinuté a patří k největším průmyslovým státem, tím ohrožují svůj pokrok. Ukázalo to sucho, které začátkem tohoto roku sužovalo jihovýchod této jihoamerické země.

Za předchozí tři roky spadlo v tomto regionu mnohem méně srážek, než je průměr, a k tomu se přidaly vlny veder. Obojí způsobilo, že řeky se změnily na potoky a z nádrží se staly louže. Pod tlakem zemědělců, průmyslu a občanů začala regionální vláda jednat, ale v nedostatečném rozsahu a pozdě. Situaci nezlepšil ani nástup dešťů v březnu a dubnu, protože srážky zůstaly za očekáváním.

Vědci přitom už dlouho bijí na poplach a upozorňují na odlesňování povodí řek, jejich zastavění a využívání pro zemědělské účely. Z atlantického deštného pralesa, který se kdysi táhl podél pobřeží z Argentiny do státu Bahia na severovýchodě Brazílie, zůstalo po staletích odlesňování necelých sedm procent jeho původní rozlohy, přičemž tento zbytek tvoří malé ostrůvky ztrácející se v moři cukrové třtiny a pastvin. Ty již nemohou plnit svou úlohu jako rezervoár vody a regulátor klimatu.

A nyní hrozí další problémy, protože některé studie ukazují, že obrovský deštný prales má nejen vlastní klima a generuje deště, ale dokonce ovlivňuje srážky ve vzdálených oblastech. Pokud se tento prales zničí, oslabí se i přenos vlhkosti a ubude srážky. Letošní sucho je podle mnohých vědců předzvěstí tohoto vývoje; už nyní stojí stát miliardy eur na náhradě škod.

Zatímco poměrně bohatý jih Brazílie nedostatek vody zvládá ještě poměrně dobře, odlesňování má na jiných místech smrtelné následky. Ukázkou je katastrofální zemětřesení na Haiti v roce 2010, při kterém zemřelo odhadem více než 300.000 lidí. Většina sice zahynula v zřícených budovách, ale dost bylo i takových, kterým se staly osudné pozdější následky otřesů. Jde o sesuvy půdy, které se vyskytly během následného období dešťů na zcela odlesněných svazích. Geolog Shimon Wdowinski z University of Miami zašel dokonce tak daleko, že tvrdí, že právě odlesňování mohlo být jednou z příčin zemětřesení této síly. Množství odplavení sedimentu z odlesněných hor totiž zvýšilo tak masivní tlak na místní zlomovou linii, že povolila.

Tato korelace mezi odlesňováním a zemětřeseními je velmi spekulativní, ale pohroma v Malajsii, kterou v prosinci 2014 postihly rozsáhlé záplavy, má jednoznačnou souvislost se zničenými lesy. Záplavy se totiž vyskytly ve státech, kde došlo v uplynulých letech k masivnímu odlesňování.

Spouštěčem záplav je zejména odlesňování na horních úsecích toků, kde lesy působí jako nárazník a zpomalují odtok vody do potoků a řek. Tento scénář se opakuje v mnoha částech světa – na Filipínách, ve Vietnamu, v Pákistánu či Kolumbii. I v Nepálu, který letos postihlo ničivé zemětřesení, se rozloha lesů v průběhu 25 let snížila o více než čtvrtinu, přičemž mnoho svahů přišlo o svou přirozenou vegetaci. To se může vymstít v období monzunových dešťů.

Ochrana lesů se proto podle WWF musí dostat v politické agendě opět na přední místa. V následujících 15-20 letech plánuje 20 největších průmyslových států investovat biliony dolarů do infrastrukturních projektů po celém světě. Mnohé z nich jsou plánované v ještě nedotčených lesních plochách v Jižní Americe, Africe a jihovýchodní Asii. Právě cesty jsou však vstupní branou pro osidlování a přeměnu obrovských zalesněných území na pastviny, plantáže nebo pole.

Nejlepší ochranou takových oblastí je proto ponechat jejich nadále nepřístupné. Vyčleněné prostředky je lepší investovat do nových zemědělských metod. V Brazílii se podařilo výnosy zvýšit, aniž to šlo na úkor přirozených ekosystémů – například prostřednictvím cílenějšího používání hnojiv nebo školení malorolníků.