Slovenské zdravotnictví (brainstorming)

Slovenské zdravotnictví (brainstorming)

Už asi rok mám možnost na slovenské zdravotnictví dívat i z druhé strany, z pohledu člena výboru pro zdravotnictví NRSR. Momentálně jsem ve Štrasburku, kde zastupuji NRSR v Radě Evropy ve výboru pro zdravotnictví, sociální věci a rodinu. Nepodnikají ve zdravotnictví ani z jiného důvodu nejsem zatížen sklonem upřednostněni některou ze zájmových skupin, které v slovenském zdravotnictví působí. Během polední přestávky jsem dal dohromady tento článek, ve kterém jsem jmenoval prvních 22 věcí, které mi napadli, když se řekne „slovenské zdravotnictví“. Co napadne při zaslechnutí těchto dvou slov vám? Jaké jsou vaše zkušenosti? V jakém postavení docházíte do kontaktu se slovenskými zdravotnictvím? Napište vaše postřehy do diskuse a vytvořme tak společný brainstorming.

Slovenské zdravotnictví (brainstorming)
Slovenské zdravotnictví (brainstorming)

(1) Pacienti – spotřebitelé prostředků veřejného zdravotnictví nemají šajn o tom, kolik odcházeje od lékaře či z nemocnice, nebo dokonce i tehdy, když za celý rok neviděli lékaře, reálné spotřebovaly (si na nich poskytovatelé napočítali) z prostředků veřejného zdravotnictví.

(2) Pacienti – spotřebitelé prostředků veřejného zdravotnictví nemají prakticky žádné přímé finanční motivace pozitivní ani negativní, které by působily ať už jako regulátor výběru poskytovatele nebo jako regulátor spotřeby z jejich strany.

(3) Důchodci jako pojištěnci státu jsou reální suverénně největší spotřebitelé prostředků veřejného zdravotnictví.

Důchodci jako pojištěnci státu jsou reální suverénně největší spotřebitelé prostředků veřejného zdravotnictví
Důchodci jako pojištěnci státu jsou reální suverénně největší spotřebitelé prostředků veřejného zdravotnictví

(4) Zdravotní pojišťovny ve skutečnosti spravují solidárně daně, ne pojištění. Daň se platí z výše příjmu. Pokud by se jednalo o pravé pojištění, platilo by se na základě rizika pojištěnce, že v budoucnu zatíží pojistitele při nastalých pojistné události.

(5) Soutěž mezi zdravotními pojišťovnami je omezená a negeneruje výkonnost, která se jako výsledek soutěže obvykle očekává.

(6) Zdravotní pojišťovna reálné nenese podnikatelské riziko.

Zdravotní pojišťovna
Zdravotní pojišťovna

(7) Na trhu existuje dominantní státní Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP), která má takové postavení, že poskytovatel může její podmínky buď přijmout nebo nepřijmout. (Nemá šanci vyjednat pro něj příznivější).

(8) Pokud se VZP rozhodne smlouvu neuzavřít, znamená to de facto likvidaci poskytovatele.

(9) Smlouvy mezi pojišťovnami a poskytovateli jsou krátkodobé. Neumožňují jakékoliv plánovenie dlouhodobějších investic a rozvoje.

(10) Skutečnými věřiteli poskytovatelů zdravotní péče nejsou banky, ale stát (daňoví poplatníci) a dodavatelé, ohrožení druhotnou platební neschopností na základě selektivních subjektivních preferencí.

(11) Reální noví investoři v poskytování zdravotní péče prakticky neexistují, resp. fungují okrajově, výlučně na bázi přímých plateb.

(12) Současný systém veřejného zdravotnictví nemotivuje k aktivní systematické prevenci jednotlivce a ke zdravému životnímu stylu.

(13) Současný systém veřejného zdravotnictví bych nazval „tabletové zdravotnictví“: nezabraňuje vytváření chronických pacientů, a těchto často reálné nevyléčí ale je činí závislými na medikamentózní léčbě, přičemž prodlužuje jejich dobu dožití. Přijde mi to, jakoby primárním cílem nebylo zabránit onemocnění nebo pacienta uzdravit, ale vychytat v populaci nemocných a těch až do smrti, která se úspěšně oddaluje držet jako „spotřebitelů pilulek“ (permanent cost drivers); tabletek, jejichž dlouhodobé užívání způsobuje další nežádoucí účinky, které je třeba řešit dalšími tabletkami a indikacemi dalších vyšetření.

(14) Současný systém veřejného zdravotnictví generuje šedou ekonomiku ať už ve vztahu pacienta a zaměstnance poskytovatele, nebo ve vztahu farmaceutických firem a poskytovatele nebo ve vztahu managementu směrem k předraženým nákupem nebo podhodnocením prodejem majetku směrem k spřízněným subjektům apod.

(15) Podle současného nastavení systému veřejného zdravotního pojištění, má černého petra v rukou zejména poskytovatel (nemocnice), který má velký problém čistě z příjmů za poskytování zdravotní péče (úhrad od pojišťovny) udržet vyrovnané hospodaření, čehož důsledkem jsou i nízké platy zdravotnických zaměstnanců těchto poskytovatelů a chronické zadlužování.

(16) Podle nastavení současného systému lidé jsou ochotni platit za ošetření svého psa, nebo svého chrupu, ale jsou silně rezervovaní k přímým platbám ve zdravotnictví při ošetření sebe.

zdravotní pojištění
zdravotní pojištění

(17) Produktivní jednotlivec nechápe ním placené „zdravotní pojištění“ v tom smyslu, že z něj se platí solidárně hlavně zdravotní péče jiným (důchodcům, dětem, nezaměstnaným, těžko nemocným …) a ne jemu poskytována zdravotní péče. Následně pociťuje odpor, pokud mu vedle zdravotním pojištění narůstají doplatky a jiné přímé platby nebo je z času načas poskytnuta zdravotní péče nepřináší očekávané uzdravení – vyřešení jeho problému.

(18) Neexistuje prakticky žádná souvislost mezi výškou odvodů a nároku na poskytnutí zdravotní péče. V principu bezdomovec či „daňový základ optimalizující podnikatel platící z minima“ má prakticky stejné „práva čerpání“ jako člověk platící z maxima.

(19) Motivace plátců odvodů jsou nastaveny na minimalizaci, motivace spotřebitelů jsou nastavené na maximalizaci nebo naopak ignoraci (zanedbávání).

(20) Navzdory nízkým mzdovým nákladům nedokáže naše zdravotnictví přilákat pacientů ze zahraničí.

(21) Zdraví není jednotlivcům dostatečně vnímáno jako dlouhodobý kapitál, o který je třeba systematicky starat, a jehož zanedbávání způsobí jedinci v budoucnosti velké finanční náklady; při rozhodování v každodenních životních situacích se na něj často přihlíží spíše druhořadý až treťorado.

(22) Zcela absentuje školní výchova k prevenci a zdravému životnímu stylu. Znalosti maturantů v tomto směru jsou mizerné a tomu odpovídá i celé povědomí společnosti. Chybí znalosti ze školy i zkušenosti rodičů přenášené při výchově na potomky.

 

Ad 1.) Kolik pacienti „reálné“ spotřebovaly na Slovensku neví nikdo, neboť platby od pojišťoven jsou stanovovány jako hausnumerá, které nemají žádný vztah k nákladům. Za mnohé úkony neplatí pojišťovny ani tolik, aby se pokryly fixní náklady úkonu.

Ad 2.) Pacient je většinou v situaci nouze, „spotřebitel“ v medicíně je dost neinformovaný a proto jeho výběr nebývá velmi ekonomický. Na skutečné informování podle §6 zase lékaři nemají v přeplněných ambulancích čas. To o „výběru“ poskytovatele, je iluze, zvláště když si uvědomím, že často je problém najít vůbec nějakého poskytovatele.

Ad 3.) Kolik stát platí za své pojištěnce? Měli byste prudce zvýšit sušené zvané odvody placené státem za jeho pojištěnců.

Ad 4.) Ano, pojišťovny spravují daně nazývané pojištění. Jenže kdyby se platilo skutečné pojištění a ne daně, tak se většina lidí nepojistí a dostatek cash mít bude mít málo lidí.

Ad 5.) Co tou efektivností pojišťoven rozumíte? Kolik lidem zachránili život, či kolik peněz utratili? Efektivnost je velmi nejasný pojem a v současnosti se používá velmi nesprávné.

Ad 6.) Kdyby pojišťovny nesly reálné podnikatelské riziko (vytváření zisku), tak bych měl obavy, zda by zisk neuprednostili nad zájem pacienta v ještě větší míře než dnes. Už dnes umírají bezdůvodně množství lidí na věci, na které by se nemělo.

Ad 7.-8.) VZP bude mít dominantní postavení, dokud za důchodců a dalších pojištěnců, za kterých platí stát nyní kulové, nezačne seriózní platit. Důchodci přitom spotřebovávají lví podíl ZS.

Ad 9.-11.) Investoři budou přicházet pouze do těch oborů, kde pojišťovny platí slušné částky, ze kterých se tvoří zisk. To, co zůstalo státní, tam platí pojišťovny velmi málo, takže do těch oborů se investoři nepohrnou. Ostatní je už rozchytané.

Ad 10.) Stát je hlavně dlužníkem, odvody za jeho pojištěnce jsou žert a to velmi špatný. Věřiteli jsou lékaři a zdravotníci, kteří pracují za dobré slovo. Nejlepším důkazem ubohých platů je fakt, že do ČR nepřijdou dělat ani ukrajinské sestry ani lékaři, přestože jejich bývalý ministr Zajac sliboval.

Ad 12.) Motivace ke zdravému životnímu stylu a prevenci je výsledek mnohogeneračnej edukace. Většina lidí o nemoci vůbec nepřemýšlí, dokud je zdravá. Navíc celospolečenský životní styl by bylo třeba změnit a stresy v zaměstnání jsou horší než kdykoli v minulosti. Ale mnoho by pomohlo už i to, kdyby mladice začali pořádně jíst.