spisovatel sochař – Ján Rakytka

spisovatel sochař
Ján Rakytka
Janko Rakytka je dlouholetý člen našeho Slovensko-českého klubu a také člen redakční rady Slovenské dotyků. Naši pravidelní čtenáři si určitě pamatují, že jsme mu vydávali i několik knih a uváděli je na složitou pouť za milovníky literatury. Ne že by se Janko jako spisovatel odmlčel (všichni zájemci si mohou poslechnout například i nyní jeho povídku, čtenou na ČRo Vltava česky ….), ale kromě literatury se začal věnovat i keramice a sochárčeniu. A nejen to, modelování začal i učit nejen slabozraké ale i mentálně postižené. Nedalo nám nezeptat se během našeho nedávného setkání, jak se k tomuto druhu umění vůbec dostal …
Před třemi lety se rozhodl udělat si počítačový kurz na rehabilitačním a rekvalifikovačnom středisku Dědina v Praze, kde se nevidomí a těžce zrakově postižení připravují mě nový způsob života – učí se zde určité řemesla nebo jen jakousi sebeobsluhu, aby se dokázali samostatně pohybovat, samostatně žít. Pro Janka to v prvním plánu znamenalo naoučiť se psát na počítači všemi deseti. Dělal na počítači s hlasovým výstupem, což je, jak sám říká, úžasná pomůcka, pro nevidomé či slabozraké. Protože se mu tam líbilo a věnoval se postupně i jiným aktivitám, například výrobě košíků, masérským kurzem, práci v tkalcovské dílně, jazykem a také výrobě keramiky, což Tuy byla vlastně jistá způsobem rehabilitace, rozhodl se pro rekvalifikační keramický a sochařský kurz .. Na závěr kurzu jeho absolventi dostávají mezinárodní certifikát, který je již asi rok uznávaný všude v Evropě.

„Konstatoval jsem, že by mě keramika bavila, tak jsem se na ten rekvalifikační kurz před dvěma lety přihlásil,“ řekl nám Janko Rakytka. „Není to dlouhý kurz (má 272 hodin /. Člověk se tam naučí základní věci, jako točit nádoby na kruhu, určité techniky, glazování, plastiky, prostě takovou drobnou keramickou výrobu. Dozvěděl jsem se tam, že v Tasov u Velkého Medziříčí existuje škola, kterou založil Štěpán Axman / je to syn slavného sochaře … Axman /. Vyučuje takzvanou Axmanova techniku ​​hmatového modelování pro zdravotně postižené. Využívá při tom vlastně starou techniku ​​pro nevidomé – říká se jí „šňůrová“ technika. to se z aýchsi šňůr zda hadů skládá nádoba, která se zevnitř vymaže a vznikne například mísa, fungčná stejně jako ta, kterou byste vyrobili na kruhu. Tímto způsobem se vyrábí keramika tehdy, pokud někdo nemá kruh nebo když výrobu na kruhu neovládá. Nevidomí při tom využívá hmatovou techniku , protože si umí těch hadů ohmatat, spočítat. Zvládne tak poměry, kolmost, druhy povrchu. Začíná se od nádob a může skončit i při sochy ch, které dokáže proporčně zvládnout, protože se naučí vše si spočítat – nepotřebuje na to vidět, ale musí mít dobrý hmat a zkušenosti. “

Janko chodil do Tasov každý měsíc na týden a uči se modelování. Zapsal se rovnou na učitelský kurz. Neabsolvoval však všechny povinné hodiny, protože měl pocit, že už zvládl to, co se v něm dalo zvládnout. Nakonec se domluvil s poměrně nekompromisním Štěpánem Axman, že nedostane osvědčení lektora, ale pouze potvrzení o zakončení kurzu. Janko si původně chtěl založit vlastní dílnu doma ve sklepě, ale pracovní úřad mu doporučil, že jelikož na vesnici, kde s keramikou začínal, jaksi neoficiálně již tyto kurzy vede, aby se tam zaměstnal. V současnosti na vesnici učí dva dny v týdnu. „V září minulého roku se tam na nás přišli podívat z nouzových a Unhošti, kde jsou sdružení pro mentálně postižené“ Cetrum služeb slunce všem „a“ Domov dobré vůle „, vysvětluje dále Janko Rakytka.“ Viděli nejen mou konkrétní práci, ale i to , jak vím zacházet s lidmi, a zeptali se mě, jestli bych i u nich nechtěl učit keramiku. Hned od dalšího měsíce jsem to místo vzal. Zjistil jsem, že u nevidomých je však tato výuka lehčí. Když se mě někdo zeptá: Mám to dobře? Pojďte se podívat, tak já se nejen podívám, ale také si ohmatat jeho tvorbu. Vím, jak to i on cítí. Nevidomí mají postižený jen jeden smysl, takže to dohánějí hmatem, pamětí či pozorností. U těch mentálně handicopovaným je důležité, že se vůbec rozhodnou dělat něco takového, protože většinou si vůbec nedůvěřují. Proto je člověk musí vést téměř jako malé děti. Je to familiárnejší způsob komunikace. Třeba jednoduše více s nimi mluvit jako pracovat, protože nevydrží déle soustředění. Hmatové modelování se vyhýbá kruhu a pro mentálně postižené je kruh už vůbec vyloučen, to by nezvládli. Snažím se, aby pro ně výroba keramiky byla zajímavá a hravá. Před Vánocemi jsme například vyrábalili figurky do Betlému. To je velmi bavilo … “

Doma Janko už většinou nemodeluje, prý, abys nekazil chuť a entuziasmus Vlastní tvorbě se věnuje zejména v létě, kdy chodí pravidelně na keramické sympozium do Kalinová: Janko se zde narodil a dodnes v Kalinově žije jeho rodina. „Tam se vyblbnout,“ směje se. „A to, co vytvořím vystavujeme buď v místní galerii nebo na naší zahradě. Obojí má nezaměnitelné kouzlo. Navíc nyní připravuji i červnové sympozium v ​​Nouzově, kam chci pozvat handicapovaných keramiků a sochařů ze všech kategorií. Mělo by to být setkání lidí, kteří se na něm se pokusí vyrobit jakési zvláštní zvířata z pohádek, z mýtů či z vlastní fantazie. Patronem celé akce je Ladislav Smoljak … “

A dozvěděli jsme se, jak se ze spisovatele stane sochař? Vlastně ano i ne. Jednoduše, spisovatel je člověk velkých snů a představ a možná každý z nich někdy zatoužil své sny zhmotnit a přetvořit do něčeho, co vypovídá i bez slov. Dát tvář ději, který se zrodil v jeho hlavě. Tak vznikají sochy nebo i jednoduché šálečcích pro dobrou pohodu s voňavým čajem …

NAĎA VOKUŠOVÁ, VLADIMÍR Skalský