Staneme se smetiště EVROPY?

Staneme se smetiště EVROPY?
Nelegální dovoz odpadu
Nejen nové poznatky či zahraniční investice se na Slovensko valí ze Západu. Staré členské státy Evropské unie využívají tamní levnou pracovní sílu, ale i výhodné podmínky skladování a likvidace odpadu. A přestože je kolem jeho nelegálního dovozu naoko ticho, měli bychom se o něj zajímat.
nelegální tuny
Není to dávno, co přes hraniční přechod v Brodském nepustili na území Slovenska kamion, jehož náklad Slovenská inspekce životního prostředí označila jako odpad, přestože měl vézt obnošené šatstvo. Zásilka údajně přišla až z Kanady. Zvýšený dohled na hranicích byl reakcí na předchozí případ ještě z listopadu minulého roku. Nezaškodí osvěžit si paměť. O co tedy šlo? Vše začalo, když slovenská společnost THERMO – REC, s. r. o., přivezla do partyzánského 1 300 tun, tedy 50 kamionů odpadu z Rakouska. Podle dokladů mělo jít o směs plastových odpadů ve formě ústřižků a pásů, která se používá jako alternativní palivo v cementárnách či v elektrárnách. Ve skutečnosti však na skládku vysypali komunální odpad, kde kromě plastových lahví byly i obaly ze sprejů, použité jednorázové plenky, části koberců, dokonce i boty či zateplovací minerální vlna. Pikantériou celého případu je, že skládku odhalili v době, kdy na ní bylo ještě „jen“ asi tři sta tun. Jednatel společnosti sice inspekci ujistil, že dovoz zruší, ale nemohl zastavit kamiony, které již byly na cestě. Ukázalo se, že odpad sice dovážela rakouská firma, pocházel však pravděpodobně až z Německa.
hledání viníka
V čem spočívá vtip takové operace? Slovenské limity na spalování odpadů jsou nižší než ve státech západní Evropy. Navíc, pokud se najde společnost, která smetí bude chtít zlikvidovat, je to naoko výhodné pro obě strany. Problém nastal, když skládku odhalili. Případ na podnět SIŽP momentálně prošetřuje policie. Ačkoliv se může zdát, že věci se nehýbou, není to zcela tak. „Celé zjišťování je nesmírně pracné a zdlouhavé,“ říká hlavní inspektorka útvaru inspekce odpadového hospodářství Jarmila Ďurďovičová. „Chceme totiž dosáhnout, aby si to rakouská strana odvezla zpět. K tomu však musíme doložit celou cestu odpadu na naše území. A to není jednoduché. Už nyní víme minimálně o osmi subjektech, které s ním byly v kontaktu, z toho čtyři firmy jsou slovenské. Nyní se snažíme zjistit, kdo je za to odpovědný, „vysvětluje. Pokuta může v tomto případě dosáhnout až pět milionů korun. Zamotaný případ tedy ještě nemá jednoznačné rozuzlení. Skutečností zůstává, že v Partizánskem už několik měsíců „tvrdnou“ na černé skládce stovky tun odpadu a čekají, co se s nimi bude dít. Mezitím inspekce zaznamenala další transporty. „Momentálně prověřujeme i zcela čerstvý případ dovozu na místo na západním Slovensku, jakož i možný vývoz od nás do Česka,“ říká Ďurďovičová. „Detaily nechceme prozrazovat, aby nám neunikly důkazy,“ uvažovala. Možná se ptáte, proč tolik povyku pro další nelegální skládku, kterých je u nás beztak jako máku. Případ, nad kterým někteří asi mávnou rukou, má však zajímavé souvislosti.

zahraniční odpad
Obtíže se zahraničním odpadem jsou na Slovensku přitom nic oproti tomu, s čím se potýkají v Česku. „V tomto ohledu nás možná chrání geografická vzdálenost,“ uvažuje Barbora Černušáková z organizace Přátelé Země. Odpad totiž proudí zejména z Německa a hlavní nápor zachycují právě naši západní sousedé. „Jedním ze základních problémů je, že v rámci zóny volného obchodu v Evropské unii nemají celníci právo legálně doloženy zásilky otevírat,“ vysvětluje Černušáková. „V zásadě by na hranicích ani neměly být. Paradoxně se tak v podstatě dá jednodušeji zkontrolovat, co se z Unie vyvezeno, jako to, co se mezi jednotlivými členskými státy pohybuje.“ Nuž a když se už něco na území ktrajiny pustí, dostat to z něj není snadné. Celou situaci komplikuje ochota více slovenská firem, které na spalování zahraničního odpadu vydělávají, jakož i díry v legislativě. Pro západní země jsou takové vývozy výhodné. Nejenže se zbaví nežádoucích odpadků, ještě si i připíší dobrý bod. Pokud totiž takovou zásilku označí vytříděný odpad, automaticky si zvýší míru recyklace, a to se přece v Evropě počítá.
Smetiště Evropy?
Co z toho pro nás vyplývá? Nic dobré. Zahraniční smetí buď zabírají místo na často ilegálních skládkách, nebo skončí ve spalovnách. A jelikož celníci jsou v podstatě bezmocní, víme jen o případech, které se podařilo odhalit. „Úzce spolupracujeme s Českou inspekcí životního prostředí, se kterou máme podepsanou dohodu o přeshraniční spolupráci, jakož i s obdobnými institucemi v celé Evropě,“ říká Ďurďovičová. „Je to velmi důležité, protože si navzájem umíme poskytnout informace a tipy, které bychom sami těžko sbírali. I když je nám jasné, že ideální stav nikdy nedosáhneme, chceme co nejvíce odradit ty, kteří o něčem podobném uvažují. Neradi bychom skončili jako smetiště starých členských zemí. “ Oba státy chtějí společně působit i na nejvyšší úrovni. Plány důslednější kontroly by totiž mohl nabourat návrh nové legislativy, který předložila Evropská komise. Ten umožňuje kvalifikovat spalování jako „energetické využití“. Celý fígl spočívá v tom, že pokud by k nám zahraniční firma dovezla odpadky, které by označila jako palivo, například pro některou fabriku, nemohl by jí v tom nikdo zabránit. Přílivu smetí ze západních zemí by tak v cestě nestálo prakticky nic. Proti tomu však v Evropském parlamentu vystupují několik zemí. Jde totiž nejen o životní prostředí, ale také o zdraví obyvatel. Například při hoření jakkoli kvalitně vytříděných plastů unikají do vzduchu mimo jiné i jedovaté dioxiny, které jsou silně karcinogenní. „I když má spalovna kvalitní filtr, v zásadě se nic nevyřeší. Zachycené spaliny třeba totiž i někde uložit,“ upozorňuje Barbora Černušáková.
Koho se to týká
Přestože netřeba dělat paniku, zamyslet se nad tím, jak řešit problémy s odpadem, není na škodu. Vždyť v současnosti připadá na jednu osobu žijící v Evropské unii 550 kilogramů odpadu ročně. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) odhaduje, že do roku 2020 stoupne množství komunálního odpadu až o 43 procent, tedy na 640 kg na osobu ročně. Když si to vynásobíme počtem Slováků, vyjde nám gigantická hora odpadků, které bude třeba nějak uskladnit či zlikvidovat. „Bohužel, většina lidí se o to nezajímá, pokud nemá skládku rovnou za domem,“ říká Barbora Černušáková. „Inspekce nemůže být všude. Bylo by dobré, kdyby si lidé více všímali své okolí,“ dodává. Pomohlo by to nám všem.
Smetí v Česku
S trochou nadsázky se dá říci, že u sousedů v Česku se v cizích odpadcích doslova brodí. Podle odhadů České inspekce životního prostředí se k nim v posledních měsících z Německa protiprávně dovezeno asi 20 000 tun odpadu v 625 kamionech. České ministerstvo životního prostředí žádá, aby se tento odpad odvezl zpět na náklady německých firem, které na vývozu vydělali. První nelegální skládky odhalili podobně jako u nás už koncem minulého roku v Libereckém kraji, později i v Ústeckém, Plzeňském a Středočeském. Český parlament již schválil novelu zákona o odpadech, která zvyšuje horní hranici pokut za dovoz nelegálního odpadu na 50 milionů korun, zpřísňuje také postihy pro podnikatele, kteří takový odpad bez oprávnění převezmou, a posiluje pravomoci policie při kontrolách kamionů. Rozšířili i seznam odpadků, které se smí dovážet pouze s povolením ministerstva životního prostředí.
ALŽBETA PŇAČEKOVÁ