Dole je graf narozených dětí na území České republiky od roku 1900 do roku 2024. Je zcela zřejmé, že počet dětí rozkolísala První světová válka. Milion a půl mužů v produktivním věku odešlo z domovů a narukovalo a přiblížně desetina z nich bohužel padla. A po válce se vrátili.

Poválečné roky byly co do počtu dětí rekordní nejvíc rok 1921 a pak vždy po dvaceti či třiceti letech se vlna vrací, jak se zvyšuje věk, ve kterém mají ženy děti. A to až dodnes.

Nacisté se také chlubili, jak se v Protektorátu lidem daří, že mají spousty dětí. Vrcholem byl rok 1944. A určitě nikdo, snad kromě Filipa Turka, nepoužívá pojem „Heydrichovy děti“ nebo „Frankovy děti“.

No a po kom by se tedy tyto vlny měly jmenovat? Po Františku Ferdinandovi d’Este a jeho ženě Žofii Chotkové, jejichž smrt v Sarajevu byla rozbuškou k válce? Nebo po atentátníkovi Gavrilu Principovi? Či po řidiči auta knížete Harracha, Leopoldu Lojkovi, který v Sarajevu manévroval s autem s následníkem trůnu zrovna před kavárnou, kde atentátnik svačil, takže vrahovi stačilo jen vyběhnout a vystřelit? Nebo po Oskaru Potiorkovi, který mu k tomu couvání dal rozkaz? Nebo po německém císaři Vilémovi, bez kterého by válka těžko byla opravdu světovou? Nebo možná jen „děti návratu ze světové války domů“ nebo třeba „děti míru“?

Můžeme si vybrat. Ale určitě bych nepodkuřoval Husákovi za to, že byl prezidentem normalizačního režimu v době, kdy měla děti druhá generace po návratu mužů z fronty Velké války. A přídavky na děti a prorodinná opatření? To dělal normalizační režim z donucení, protože musel. Ty počty dětí si to prostě v té době už vynutily. Je na to řada odborných článků, které boří komunistickou propagandu. Stejně jako za Protektorátu ty počty dětí za normalizace, to byl už víceméně jen a pouze znovu a opět výsledek rozkolísané demografie.

Tak se ve mně zase na chvíli probudil učitel historie

A pokud Vám to přijde zajímavé, můžete to sdílet přátelům.