Mezinárodní severojižní dopravní koridor (INSTC) je multimodální dopravní projekt podporovaný Ruskem, který předpokládá bezproblémovou konektivitu mezi Ruskem a zeměmi v Asii a potenciálně i polárními regiony v jediné obchodní a dopravní síti. Někteří dokonce označují INSTC za ruského předchůdce čínské BRI (Iniciativa Pásu a stezky) a odraz aspirace na přístup do Perského zálivu.
Projekt INSTC začal v roce 2002 podpisem smlouvy mezi Ruskem, Indií a Íránem s cílem vybudovat dopravní sítě pro propojení těchto zemí se střední Asií a evropskými trhy. Členství INSTC se postupně rozšířilo o několik dalších zemí, jmenovitě Ázerbájdžán, Arménii, Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turecko, Sýrii, Bělorusko a Omán.
Jednou z největších výhod INSTC je výrazné snížení přepravních nákladů a doby přepravy mezi Ruskem a Indií. Další výhodou je, že INSTC by usnadnilo obchod mezi Ruskem, jižní Asií, Evropou a také Střední Asií a obešlo by neklidnou oblast Afghánistán-Pákistán.
Íránské železniční spojení mezi přístavem Chabahar a Zahedanem, hlavním městem Sístánu a provincie Balúčistán, je považováno za klíčový prvek tohoto koridoru pro spojení Střední Asie s Íránem. Chabahar je 700 km daleko od Zahedanu a 950 km od Milaku, města nejbližšího k afghánským hranicím, a 1 827 km od Sarakhsu na turkmenské hranici. Námořní vzdálenost do Dubaje je 353 námořních mil a do Bombaje 843 námořních mil.
Indie hraje klíčovou roli v rozvoji přístavu Chabahar. O investice do přístavu Chabahar má zájem i Rusko. Odhaduje se, že tato trasa sníží náklady na přepravu o 60 procent a dobu přepravy mezi Indií a Střední Asií o 50 procent.
Od svého vzniku zaznamenal projekt INSTC mnoho vzestupů a pádů. Sankce vůči Íránu, které omezily růst INSTC. V posledním roce však INSTC sehrál hlavní roli při podpoře obchodu mezi Indií a Ruskem.
Mezitím Čína prosazuje své BRI s pomocí Pákistánu a snaží se nalákat některé středoasijské země k využití China Pakistan Economic Corridor (vlajkový projekt BRI). Pákistánský Čínou financovaný hlubinný přístav Gwadar, který se nachází pouhých 72 km východně od Chabaháru, je považován za protiváhu k přístavu Chabahar. Přístav Gwadar je kritickou součástí čínsko-pákistánského ekonomického koridoru (CPEC). Čína by mohla v budoucnu také usilovat o využití přístavu v Gwadaru jako vojenské základny.
Čína spolu s Pákistánem a Afghánistánem usilovně usiluje o propojení středoasijských zemí s BRI, zejména při realizaci projektu transafghánské železniční tratě zahrnující Uzbekistán, Afghánistán a Pákistán, který je považován za rozšíření CPEC. V současnosti se zdá, že projekt je nepřiměřeně zpožděn kvůli mnoha obavám zúčastněných stran ve Střední Asii.
Důvodem, proč jsou země Střední Asie extrémně motivované k zapojení do BRI, je jejich potřeba finančních zdrojů pro rozvoj, kromě toho, že jsou uzavřeny na pevnině, nemají přístup k moři, aby mohly rozvíjet obchod. Od Ukrajiny se středoasijské státy snaží otevřít různé koridory propojení včetně INSTC a přístavu Chabahar. Navíc, když USA po svém stažení z Afghánistánu přehodnocují své možnosti a roli v regionu, Čína má nyní větší příležitost zvýšit svou stopu. Čína nutí všechny středoasijské země, aby pro přístup k moři využívaly koridor Af-Pak a přístav Karáčí. Transafghánská železnice je jednou z takových napodobenin, které se přiklánějí k ekonomickým aktivitám sponzorovaným Čínou. Čína také využila nedávno konaného summitu Číny a Střední Asie k prosazení své agendy BRI.
I když se Rusko snaží Číně signalizovat, že podporuje BRI, ještě se uvidí, jak se Rusko vypořádá s čínskými kroky ke zvýšení své stopy a odstavení středoasijských zemí směrem k projektům konektivity podporovaným Pekingem. Rusko by si rádo zachovalo svou výsostnou roli ve Střední Asii.
