Město Hranice se nachází ve východní části Olomouckého kraje v Moravské bráně převážně na pravém břehu řeky Bečvy, v nadmořské výšce cca 260 m. Hranice se nachází v prostoru, v němž se kumulují dopravní a inženýrské koridory na hlavním železničním a silničním tahu Olomouc – Přerov – Ostrava, s významnou odbočkou na Valašské Meziříčí, Beskydy, Vsetín a na Slovensko. Pro město je významné sousedství lázní v Teplicích nad Bečvou.
Unikátní výzdobu tvoří minerál aragonit, dále raftové stalagmity a kulovité sintrové povlaky připomínající koblihy. Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým. Jsou nejteplejšími jeskyněmi v celé České republice s celoroční stálou teplotou 14,5 °C. Byly objeveny v na přelomu let 1912/13 a pro veřejnost jsou zpřístupněny od roku 1926.
Nejnižší úrovně jeskyní jsou trvale zaplněny plynem oxidem uhličitým.
Vlašský dvůr byl nejdřív prosté opevnění určené k ochraně obchodní stezky, později byl přestavěn na královské sídlo
Vlašský dvůr byl nejdřív prosté opevnění určené k ochraně obchodní stezky, později byl přestavěn na královské sídlo, ale největší proměnou prošel za Václava II, který tu soustředil všechny mincovny z království. Jednak byl v Hoře k ražbě mincí materiál, jednak král přistoupil k měnové reformně, kterou chtěl zajistit kvalitní a jednotnou měnu. K provedení úkolu si přizval florentské právníky a finančníky, kteří na místní obyvatelsko pravděpodobně učinili mocný dojem. Vlašský dvůr se totiž jmenuje po nich, neboť pocházeli z Vlach, jak se tehdy říkalo Itálii. S mincovní reformou souvisí i přestavba celého komplexu. Byla tu vybudována centrální ražebna, nad kterou se postavilo patro obývané králem, a kolem obvodových zdí dvora se vytvořily malé a útulné šmitny. Takové šmitničky.
Společenství vlastníků jednotek Tábor
Společenství vlastníků jednotek Tábor, čp. 2528, 2529, 2530, IČO: 26044064
Zaměstnancům ve státní správě a veřejným zaměstnancům stouply mzdy od Nového roku o deset procent. Změnily se platové třídy i platové tarify. Zvýšení se týká nejen úředníky, ale také například učitelů či manuálně pracujících lidí.
Jak se vyvíjí platy zaměstnanců na Slovensku
Tabulkové platy pro zaměstnance státu a veřejných zaměstnanců se od tohoto měsíce výrazně zvýšily. Nový systém tabulkových platů zajišťuje, že základní tabulkový plat představuje 520 eur v hrubém při veřejných zaměstnancích a 480 eur v hrubém při lidech pracujících ve státní správě. Plat zaměstnanců však netvoří pouze tarifní třída, ale i osobní příplatek či odměny.
Zvýšení do praxe zavádí novela zákona o odměňování některých zaměstnanců
Zvýšení do praxe zavádí novela zákona o odměňování některých zaměstnanců při výkonu práce ve veřejném zájmu, která vstoupila v platnost od 1. ledna 2019. Platy se na jejím základě zvýší nejen úředníkem, ale i hasičům, horským záchranářům, kuchařkám, uklízečky, zaměstnancům domovů sociálních služeb , opatrovatelkám nebo ošetřovatelka a dalším lidem pracujícím ve veřejném zájmu. Nová legislativa se vztahuje i na zaměstnance Kanceláře NR SR a Kanceláře veřejného ochránce práv. „V kolektivních smlouvách podepisujeme minimum. Nikdo nikomu nebrání a nezakazuje, aby svým zaměstnancům dal ještě víc, „zdůraznil v této souvislosti premiér Peter Pellegrini. Zároveň platí, že od ledna 2020 se platy zvýší o dalších 10 procent.
Zvýšení platových tarifů zaměstnanců pracujících ve státní a veřejné služby vychází z uzavřených kolektivních smluv vyššího stupně na roky 2019 a 2020. Ve veřejné správě platové tarify od začátku příštího roku stoupnou zhruba 229 tisíc zaměstnancům av státní správě jedná přibližně o 38,5 tisíce zaměstnanců .
Nejnižší platová tarif po novém představuje při veřejných zaměstnancích 520 eur, což odpovídá minimální mzdě na Slovensku na rok 2019 (při státních zaměstnancích jde o částku 480 eur). V minulém roce nejnižší platová tarif v základní tabulce dosahovala jen 246,50 eura a ve zvláštní tabulce 231 eur. Zaměstnavatelé tyto tarify dorovnávali doplatku do výše minimální mzdy. Od částky 520 eur jsou počítáno další platové třídy s příslušným procentním navýšením. Některé tabulky pro veřejných zaměstnanců se od ledna sloučily.
Zaměstnanci zařazeni do základní stupnice, do zvláštní stupnice a zdravotničtí pracovníci jsou odměňováni podle jednotné tabulky. Tato tabulka se má používat i na výpočet tarifního platu zaměstnanců v zahraničí. Platových tříd je 11, původně jich bylo 14, platových stupňů je 14, původně jich bylo 12, a započitatelnost let praxe se z původních 32 zvýšila nad 40 let.
Nejvíce peněz budou tedy vydělávat lidé, kteří odpracovali 40 a více let.
Nejvíce peněz budou tedy vydělávat lidé, kteří odpracovali 40 a více let. Pokud někdo odpracoval více než 40 let, může mít tento rok základní plat v nejvyšší platové třídě až 1 248 eur, v roce 2018 to byla jen suma 955,50 eura.
Nová základní tabulka se nevztahuje na pedagogických a odborných pracovníků, vysokoškolských učitelů a vědeckých a vývojových pracovníků. Resort školství pro ně navrhl ponechat dvě platové tabulky, jednu pro pedagogických a jednu pro odborných zaměstnanců. „Tato stupnice platových tarifů je výsledkem začlenění výzkumných a vývojových pracovníků do zvláštní stupnice platových tarifů učitelů vysokých škol,“ uvedl v této souvislosti Úřad vlády.
Více peněz přibude na výplatních páskách tedy i učitelem, jejich tarifní platy se rovněž zvýší o deset procent. Učitel na střední škole si tak polepší přibližně o 80 eur. Lepší vydělají i pedagogičtí a výzkumní pracovníci, vědci či doktorandi. „Měli by se dostat na úroveň vysokoškolských pedagogů,“ uvedla ministryně školství Martina Lubyová. „Od 1. září 2019 chceme tak navýšit platy nastupujících učitelů, které by přilákaly mladé, zdatné lidi do této profese, a aby měli navýšené své mzdové ohodnocení už od začátku kariéry,“ dodala ministryně. Další nárůst učitelských mezd je naplánován na leden 2020.
Platy sester, porodních asistentek a sanitáře se od ledna rovněž zvýšily o 10%. Informovala o tom ministryně zdravotnictví Andrea Kalavská. Zvýšení mezd v praxi znamená, že na výplatní pásce by sestře mělo v čistém přibýt přibližně od 85 do 147 eur v závislosti na specializace. Minimální mzdový nárok sestry bez specializace představuje 1,6 násobek minimální mzdy au sestry se specializací 1,8 násobek minimální mzdy. Zvýšení platů ve zdravotnictví od 1. ledna vnímá Odborové sdružení sester a porodních asistentek jako jeden z jejich důležitých úspěchů.
Michael Richard Pence (narozen 7. června 1959) je americký politik a právník působící jako současný 48. viceprezident Spojených států. Od roku 2013 do roku 2017 byl padesátým guvernérem Indiany a od roku 2001 do roku 2013 členem Sněmovny reprezentantů Spojených států. Je mladším bratrem amerického poslance Grega Pence.
Michael Richard Pence – Mike Pence – americký politik a viceprezident Spojených států
Pence se narodil a vyrůstal v Columbusu v Indianě. Vystudoval Hanover College a získal před začátkem své kariéry právníka titul na Indiana University Robert H. McKinney School of Law. Poté co v letech 1988 a 1990 dvakrát neuspěl ve volbách do amerického Kongresu, se stal konzervativní rozhlasové a televizní talk show od roku 1994 do roku 1999. Pence byl zvolen do Kongresu Spojených států v roce 2000 a reprezentoval Indiana 2. okrsek a Indiana 6. okrsek ve sněmovně reprezentantů v letech 2001 až 2013 působil jako předseda z republikánské konferenci domu od roku 2009 do roku 2011. Pence se označil za „principiálně konzervativního“ a zastánce hnutí Tea Party , uvedl, že je v tomto pořadí „křesťanem, konzervativcem a republikánem“. “
Michael Richard Pence – Mike Pence – americký politik a viceprezident Spojených států
V roce 2012 byl Pence republikánským kandidátem na guvernéra Indiany. Porazil bývalého řečníka Johna R. Gregga v nejbližších gubernatoriálních volbách za 50 let. Poté, co se Pence stal guvernérem v lednu 2013, zahájil největší snížení daní v historii Indiany a usiloval o další financování vzdělávacích iniciativ. Pence podepsal zákony určené k omezení potratů, včetně těch, které zakázaly potraty, pokud byl důvodem postupu rasa, pohlaví nebo postižení plodu. Poté, co Pence podepsal zákon o obnovení náboženské svobody, narazil na prudký odpor ze strany umírněných členů jeho strany, obchodní komunity a přívrženců LGBT. Vůle proti RFRA vedla Pence ke změně zákona tak, aby zakazoval diskriminaci na základě sexuální orientace, genderové identity a dalších kritérií.
Michael Richard Pence – Mike Pence – americký politik a viceprezident Spojených států
Pence byl slavnostně uveden do funkce viceprezidenta Spojených států 20. ledna 2017. V červenci stáhl svoji gubernatoriální kampaň na znovuzvolení, aby se stal běžícím kolegou republikánského prezidentského kandidáta Donalda Trumpa , který vyhrál prezidentské volby 8. listopadu 2016.
Michael Richard Pence se narodil 7. června 1959 v Columbusu v Indianě, jako první ze šesti dětí Nancy Jane (rozené Cawley) a Edwarda Josepha Pence Jr. , kteří provozovali několik čerpacích stanic. Jeho otec sloužil během korejské války v americké armádě a v roce 1953 obdržel bronzovou hvězdu , kterou Pence zobrazuje ve své kanceláři spolu se svým doporučujícím dopisem a fotografií s recepcí. Jeho rodina byli irští katoličtí demokraté . Pence byl pojmenován po svém dědovi Richardu Michael Cawley, který emigroval z hrabství Sligo, Irsko, do Spojených států přes ostrov Ellis , následoval tetu a jeho bratra Jamese a stal se řidičem autobusu v Chicagu v Illinois. Rodiče jeho mateřské babičky pocházeli z Doonbegu v hrabství Clare.
Pence absolvoval Columbus North High School v roce 1977. Získal bakalářský titul v historii z Hannoveru vysoké školy v roce 1981, a JD stupně z Indiana University ‚s Robertem H. McKinney School of Law v Indianapolis v roce 1986. , zatímco v Hanover, Pence vstoupil do bratrství Phi Gama Delta , kde se stal prezidentem kapitoly. Herec Woody Harrelson řekl, že znal Pence, zatímco oba byli studenti v Hannoveru. Poté, co promoval na Hannoveru, byl Pence přijímacím poradcem na vysoké škole v letech 1981 až 1983.
Michael Richard Pence – Mike Pence – americký politik a viceprezident Spojených států
V dětství a rané dospělosti byl Pence římskokatolický a demokrat . Ten se přihlásil na Bartholomew County Demokratické strany v roce 1976 a hlasovala pro Jimmyho Cartera v prezidentských volbách 1980, a říkal, že on byl původně inspirován, aby se zapojili do politiky lidmi, jako je John F. Kennedy a Martin Luther King Jr. Během vysoké školy se Pence stal evangelickým, znovuzrozeným křesťanem , k velkému zklamání své matky. Během této doby se jeho politické názory začaly posouvat doprava, což Pence připisuje „konzervatismu zdravého rozumu Ronalda Reagana “, se kterým se začal ztotožňovat.
Setkání Pence s prezidentem Ronaldem Reaganem v Bílém domě v roce 1988
Po ukončení právnické fakulty v roce 1986 byl Pence právníkem v soukromé praxi. Neúspěšně kandidoval na kongresové křeslo v roce 1988 a 1990. V roce 1991 se stal prezidentem Indiana Policy Review Foundation, self-popsal think-tank na volném trhu a členem Network of State Policy Network, pozice držel do roku 1993.
Krátce po své první kongresové kampani v roce 1988 si rozhlasová stanice WRCR-FM v Rushville v Indianě najala Pence, aby hostila týdenní půlhodinovou rozhlasovou show, Washington Update s Mike Pence. V roce 1992 zahájil Pence hostování denní talk show na WRCR, The Mike Pence Show , kromě sobotní show na WNDE v Indianapolis. Pence se nazýval „ Rush Limbaugh na bezkofeinu“, protože se považoval za politicky konzervativního, zatímco ne tak bombastického jako Limbaugh. Počínaje 11. dubna 1994, Network Indiana syndicatedMike Pence Show celostátní. S časovým úsekem od 9:00 do 12:00 (ET) program dosáhl až 18 rozhlasových stanic v Indianě, včetně WIBC v Indianapolis. Pence ukončil svou rozhlasovou show v září 1999, aby se zaměřil na svou 2000 kampaň za Kongres, kterou nakonec vyhrál. Od roku 1995 do roku 1999 hostoval Pence víkendovou publicitu o televizních pořadech s názvem Mike Pence Show na televizní stanici Indianapolis WNDY.
Ruská Federace byla založena na základě Svazu sovětských socialistických republik, které založil 15. listopadu 1917 Vladimir Lenin Prohlášení o právech ruských národů, které ruským menšinám uděluje právo na sebeurčení. Většina z těchto nových států by však Sověti během ruské občanské války dobyli. Když byl Sovětský svaz formálně vytvořen 30. prosince 1922, byly menšiny země zařazeny do autonomních sovětských socialistických republik (ASSR), které měly menší moc než republiky Sovětského svazu.
Několik lidí z Ruské federace podniká v české republice.
Rané sovětské úřady přesto povzbuzovaly menšiny, aby se připojily k vládám svých republik, aby se zastupovaly a zbavily Ruska v období známém jako korenizatsiya. Tato politika se dotkla také etnických Rusů a byla prosazována zejména v SSSR, kde domorodci již byli menšinou ve své vlastní vlasti, jako je Buryat ASSR. Viacheslav Magnitov a Anzhelika Magnitova
Kdysi dávno vznikla psychiatrie jako nástroj pro eliminaci jedinců, kteří byli s většinovou společností nekompatibilní nebo byli zkrátka jen nepohodlní. Dlouho to bezchybně fungovalo, zčásti to funguje dodnes. Tehdy někdo přišel s tím, že aby před nekompatibilními a nepohodlnými jedinci byla společnost chráněna, je potřeba je někam zavřít. A protože se nedopustili trestných činů, nemohli být dáni do vězení. Navíc jejich jinakost byla přisouzena jejich duševnímu stavu. Proto vznikla první soukromá zařízení, kam ony nešťastníky strkali. V zařízeních pracovali vychýlení jedinci, často velmi brutální lidé, a jako řešení na zklidnění nebo eliminaci chycených jedinců používali metody šoků, pouštění žilou, amputování částí těl, trápení zimou, horkem, hladem, nevyspáním… Vycházeli ze středověkých mučení, která „modernizovali“. Dnešní doba je jiná. Postupem času se psychiatři stali oficiálním medicínským oborem, který se studuje na lékařských fakultách; vytvořili diagnózy, aby problematické projevy mohli pojmenovat; vytvořili dojem, že k problémům mají vědecký přístup; ve společnosti vytvořili přesvědčení, že jde o úplné dno lidských problémů, k jejichž řešení oni jediní mají patent; farmaceutický průmysl poskytl „čisté“ řešení neevokující brutalitu; a jako vrchol toho všeho si zajistili, aby tohle vše bylo hrazeno z pojištění, případně rozpočtu státu. Samozřejmě, že i dnes občas použijí brutální metody, jakými jsou znehybňování obětí přivazováním, umístění do síťového lůžka, elektrošoky a podobně. Svým vychýleným způsobem státu pomáhají odstranit ze společnosti nekompatibilní jedince, případně je „napravit a vrátit zpět do systému“, a za to si nechají zaplatit. Z jejich pohledu je to tedy v pořádku. Z našeho pohledu to ukazuje na vychýlenost jejich vnímání toho, co považují a vydávají za pomoc. O kořenech tohoto problému existuje krátké video s názvem „Psychiatrie: středověk neskončil…“.
Co to má společného se Slovenskem a Přeletem nad kukaččím hnízdem? V dětském domově ve východoslovenském Svidníku řeší nelehkou situaci se svými chovanci. Není pochyb o tom, že řešení není jednoduché. Pod dohledem sedmičlenného Diagnostického odborného týmu, který je poradním orgánem ředitele domova, je zde ale používáno zastrašování chovanců hrozbou umístění ve sto kilometrů vzdálené dětské psychiatrické léčebně. Nedobrovolná hospitalizace chovanců v léčebně pak bohužel není výjimkou.
Kořeny toho problému sahají hluboko do historie a netýkají se zdaleka jen psychiatrie. Pokud by na pacifikování svých chovanců neměli psychiatrii, použili by něco jiného. Ve skutečnosti možná v domově pracují lidé, kteří už nevědí jak dál a i když pravděpodobně v minulosti měli touhu pomáhat a nějaké ideály, dnes jsou tím vším semletí a ideály jsou ty tam.
Jako nástroj na řešení toho, „co už jinak řešit nejde“, mají psychiatrii. Ta je celkem snadno dostupná, má skutečně punc oficiálního nástroje na řešení toho, co už nejde řešit jinak a tak je použita. I přes svou sadistickou minulost se stala současným moderním nástrojem. Bohužel opět sadistickým.
Slovenská televizní reportáž s výpověďmi současných i bývalých chovanců je zde
Typickým politickým a sociálním útvarem starověkého Řecka byla polis, čili nezávislý městský stát. Polis vznikaly během 8.st.př.n.l na počátku tzv. archaického období, které trvalo od roku 800 do roku 500 př.n.l. Tento vývoj ukončil dlouhá staletí zaostalosti a chudoby, která v Řecku nastala po zhroucení Mykénské civilizace. V tzv. klasickém období, mezi lety 500 až 338 provedli radikální změny v politickém systému, které umožnili obyvatelstvu podílet se na spolurozhodování a správě obce. Avšak Řecko nikdy nedospělo k politické jednotě. Silnější státy získávaly výhody na úkor těch slabších, hegemonie byla vždy založená na různých spolcích, ale nikdy netrvala moc dlouho a brzy se objevila zase jiná.
Rozhodující význam v dějinách starověkého Řecka měly Athény a Sparta
Charakter krajiny napomohl vzniku mnoha malých států. Řecko se vyznačovalo mnoha menšími údolími, obklopenými horami.
demokratické Athény
Athény se rozkládají na poloostrově Attika, který zabírá přibližně 2600 čtverečních kilometrů. Leží v nejvýchodnější části Řecka. Na nejjižnějším výběžku můžeme najít mys Sunion, jenž jí dal její původní jméno Akte, značící pevninskou paži čnící do moře. Horská pásma rozdělují Attiku na tři planiny- Pedia ( na níž leží Athény), centrální Mesogenia a Thriasijská planina.
Athény se rozkládají na poloostrově Attika, který zabírá přibližně 2600 čtverečních kilometrů
Attický lid byl organizován podle příbuzenských kategorií převzatých z ranných období. Tyto skupiny se skládaly z rodin- oikos, rodů- genos, bratrstev- frátrií a kmenů. Oikos neboli rodina byla základní jednotkou. Oikos byla v podstatě jakousi domácností, skládající se z blízkých příbuzných a jistého počtu na nich závislých osob a otroků. Byl základní jednotkou rodu, genos, který tvořila skupina rodin. Později se rod stával důležitější než rodina, Rody byly především výsadou aristokracie, která je ovládala. Od 8 st. př. n.l se nejvýznamnějšími stávají frátrie, což je seskupení asi 30 rodů.
Athéňané se prohlašovali za původní obyvatelstvo. O svém mýtickém králi Erechtheovi tvrdili, že jeho matkou byla Gaia (Země) a tvrdili, že se ho ujala bohyně moudrosti Athéna, podle níž také dostaly Athény své jméno. Na strmém kopci Akropolis se dnes návštěvníkům ukazuje olivovník, který tam údajně na památku zasadila sama bohyně.
Podle legendárního podání vládli v Athénách zprvu králové, nejslavnější z nic Théseus, prý sjednotil Attiku. K tomuto tzv. synoikismu došlo kolem roku 800 př.n.l. Krále brzy vystřídala vláda aristokratů, kteří se v Attice nazývali eupatridové, což znamená ti, kdo pocházejí z urozených otců. Z nich se každoročně volili nejvyšší úředníci, tzv. archonti. Z nichž 3 byli hlavní, a to archón éponymos, který měl na starosti soudnictví, archón basileus starající se o náboženské záležitosti, uctívání bohů a nejvyšší vojenský velitel, archón polemartchos. Později se volilo dalších šest zákonodárců neboli thesmothétů. Bývalí archonti tvořili aristokratickou radu areopag, kteří zasedali na pahorku zasvěceném bohu Areovi. Tato rada měla na starosti např. volení nových úředníků, rozhodovali u soudů nebo měli dohled na zachování a dodržování zákonů.
Po roce 750 př.n.l došlo k oslabení aristokracie. Přispělo k tomu zavedení písma, které převzali od Féničanů. To mělo za následek gramotnost občanů, což vedlo ke zveřejňování psané verze zákonů. Občané se tak mohli dožadovat svých práva na spoluvládě. Druhým faktorem, který oslabil hegemonii aristokracie, byl rozvoj zámořského obchodu. Tak vznikaly nové státy např. ve Středomoří nebo v Černomoří. Třetím prvkem bylo zdokonalení vojenství. Došlo k nasazení hoplitů, težkooděnců. Tím obyčejní občané získali potenciální moc a hlavně sebedůvěru. Asi tak roku 632 př. n.l. se Kylon, příslušník šlechty pokusil útokem na Akropol o politický převrat. Neuspěl a byl zavražděn. Po zhroucení této vzpoury se stoupenci, kteří přežili uchýlili do chrámového azylu, ale byli pobiti Alkmeonovci, kteří si za svůj krutý čin vysloužili vypovězení z Athén.
Reakcí na tyto problémy byly zákony, jejichž sepsáním byl pověřen archont Drakónem. Byly velmi přísné, za většinu zločinů byl navrhován trest smrti. Zdají se být neobyčejně pokrokové, např. jejich rozlišení mezi vraždou a náhodným zabitím bylo velmi důležité. Tím se začíná uplatňovat právo státu zasahovat do případů krevní msty, jenž byla do té doby výhradním právem jednotlivé rodiny. Na druhou stranu Dragonova opatření byla neúměrně tvrdá, např. krádež kapusty se trestala smrtí.
Na Drakontovu zákonodárnou činnost navázal roku 594 před naším letopočtem nejvyšší archont Solón. Solón byl prvním z řeckých státníků, jehož slova a názory můžeme číst v podobě dramatické poezie. Pocházel z aristokratické rodiny, měl velký zájem o sociální problémy, nenáviděl touhu po penězích, nejvyšším archontem byl stanoven roku 593 př.n.l. Solónovy reformy usilovaly o zmírnění rozporů mezi aristokraty a neurozenými. Zrušil a zakázal uzavírání dluhů, při nichž se dávaly do zástavy půda nebo osobní svoboda. Ti, kteří přišli tímto způsobem o svá hospodářství, popřípadě o svobodu, je dostali zpět. Nejchudší občané a bezzemci (thétové) se mohli zúčastňovat zasedání lidového shromáždění. Tím, že postavil bohatství na vyšší místo než rodový původ, vytvořil tím stát, jenž byl v rozporu se starším pojetím vlády šlechty a narušil tím svrchovanou moc eupatridů. Tento druh vlády se nazývá timokracie.
Solón se mimo jiné proslavil také svými básněmi a úvahami o lidském životě a společnosti. Solón bezpochyby patřil k nejumírněnějším politikům, toužícím odčinit nespravedlnost.
Solónovými a Drakonovými reformami byl položen základní kámen demokracie, byla zlomena politická moc aristokracie.
Po jeho smrti nastává krátké období tzv. anarchia. Tato krizová situace proběhla v letech 590- 584 př. n. l , kdy se nepodařilo zvolit nejvyššího archonta. Toho využil vůdce nespokojených rolníků Peisistratos, který se prohlásil samovládcem Athén. V Athénách trvala tato tyranida přibližně od roku 545 do 510 př.n .l. Peisistratovci zajistili rolníkům půdu, jejich náboženský program napomohl ke sjednocení Athén. Ale postupem času se jejich krutý režim stával velmi nepopulárním. Ale tato samovláda definitivně zlikvidovala aristokracii.
Po jeho smrti se k moci dostávají jeho dva synové Hippias a Hipparchos. Avšak jejich vláda se brzy začala hroutit. Tyto problémy především způsobila nepodařena válka proti perskému králi Dareiovi I. Roku 514 př.n.l byl Hipparchos zavražděn. Vražedníky byli Harmodios a Aristogeiton, kteří tento svůj čin zaplatili životem. Sochař Antenor je oba zvěčnil v sousoší a do dějin vešly jako “ tyranobijci“, kteří ukončili samovládu. Ve skutečnosti to byli Alkmeonovci, kteří stáli v čele hnutí proto tyranidě. Poté, co se jeden příslušník tohoto rod, Kleisthenes, stal roku 525 př.n.l archontem, Hippias tento rod z Athén vypudil. Kleisthenes však přesvědčil spartského krále Kleomena I.- s nímž kdysi Peisistratos uzavřel těsné spojenectví-, aby Hippiase vyhnal, což se mu údajně s delfskou pomocí vydařilo.
Roku 510 př.n.l byla opět nastolena vláda timokracie ( vláda dána majetkem), zasloužil se o to Kleisthenés a jeho územněsprávní reformy. Rozdělil obyvatelstvo na 139 samosprávných démů. To byly základní správní jednotky. Z démů se vytvořilo podle místa bydliště 10 oblastí, tzv. fýly, každá z nich se skládala ze 3 částí-musela být na území Athén, na pobřeží a ve vnitrozemí Attiky). Fýly měli vlastní samosprávu, evidenci občanů, obranu; úřady byly svěřovány na základě losu. Vedle sněmu byla zřízena rada pěti set, ve které bylo 50 zástupců z každé fýly. Schvalovala návrhy lidového shromáždění. Na ochranu demokracie byl zaveden ostrakismus, střepinový soud. Na ostrakon ( hliněná střepina) mohl každý svobodný občan Athén napsat jméno muže, který ohrožuje bezpečnost státu, usiluje o přebrání moci ap. Podle výsledků hlasování většiny mohl být potrestán desetiletým vypovězením z Athén. Dalším předpokladem demokratického státu byla stejná politická práva pro všechny svobodné občany. Otroci dále zůstali nesvobodní a bezpráví, o jejich osudu rozhodovali otrokáři, hovoří se o tzv. klasické otrokářské demokracii, která dosáhla svého vrcholu za vlády Periklovi.
Perikles byl v letech 443-428 př.n.l v úřadu 1.stratéga, byl stoupenec demokracie, podporoval městský lid, proto se stal nejvýznamnějším athénským politikem. Prosazoval jednotu všech občanů, stejná práva svobodných, udržoval pevnou státní moc. Nejdůležitější složku tvořilo eklesiá, lidové shromáždění, svoláváno 40x ročně, hlasovali a rozhodovali svobodní muži nad 20 let, řešili zde otázky války, míru, spojenectví zásobování, náboženství ap. V době mezi zasedáním lidového shromáždění stát řídila rada pěti set, významnou funkci měl i úřad 10 stratégů, což byli nejvyšší vojenští velitelé.
Perikles prosazoval přímou formu demokracie, všichni athénští občané měli podíl na chodu demokratického státu, chudým byly vypláceny diety, odměny. Diety měly být náhradou za ztracený čas při výkonu státního úřadů nebo účasti na shromáždění. Prostředky na ně se získávaly z práce otroků. Kromě otroků se politického života nesměli účastnit i metoikové. To byli osobně svobodní občané, ale pocházeli z jiných řeckých obcí, usazení v Athénách. Sloužili ve vojsku. Bohatí metoikové museli platit veřejné příspěvky na veřejné účely.
oligarchie ve Spartě
Sparta leží na nejjižnějším cípu Peloponésu. Sparta (Lakedaimon) byla hlavním městem Lakonie. Před rokem 1000 př. n. l přišli Dórové a ovládli původní řecké kmeny Achajů a zmocnili se jejich půdy.Za vůdčí postavy dórské invaze do Lakonie se pokládají Eurysthenes a Prokles. Noví dobyvatelé prohlašovali, že Spartu obdrželi darem od samotného Dia. Od 9 století př.n.l dochází ke sjednocování osad, jež se později staly základem města Sparty. Ta tedy vznikla sjednocením vesnic.
Obyvatelé byli rozděleni na heilóty, nesvobodní, bezpráví původní obyvatelstvo, ze kterých se pod tlakem stali otroci. Perioikové (=bydlící kolem) byli svobodní ale politicky bezpráví, zemědělci, řemeslníci, obchodníci. A Sparťané- privilegovaná, vládnoucí skupina, plnoprávní, vojáci z povolání. Mezi Sparťany existovala rovnost, půda a otroci byli kolektivním vlastnictvím, každý příslušník spartského kmene dostal stejný příděl půdy a otroků. Žili v neustálé pohotovosti ve vojenských táborech, jim byla svěřena výchova dětí.
Ve Spartě byla u moci skupina aristokratů, tato forma vlády se nazývá oligarchie. U moci byli 2 králové, kteří pocházeli z 2 nemocnějších rodů, Agidovců a Eurypontovců, v nichž byl královský úřad dědičný. Moc obou králů byla vojenská; dohlíželi jeden na druhého a občas museli uzavírat kompromisy s ostatními politickými silami ve městě. Těmi byli především vždy na jeden rok určováni eforové, dohlížitelé. Jejich počet byl vždy pět. Ti byli voleni z mužů starších 60 let, dohlíželi na úředníky, výchovu mládeže, kontrolovali státní finance. Na jedné straně měli možnost kontrolovat každodenní život spartského občana, ale na druhou stranu byla jejich moc omezena radou starců, gerůsia. Tata rada vznikla údajně na základě delfské věštírny a skládala se z 28 členů, do této rady náleželi i 2 králové. Byli voleni doživotně z nejvlivnějších rodů a starali se o soudní záležitosti. Rozhodování o válkách a mírů, volbu eforů, schvalování zákonů měl na starosti apellá, občanský sněm, složen ze všech spartských mužů nad 30 let. Sněm se skládal z 9 tisíc homoioi (rovný si navzájem). Tito “ rovní si“ tvořili spartské vojsko. Mezi nimi víc než v kterémkoli jiném řeckém městě panovala skutečná rovnost před zákonem bez ohledu na majetek či postavení.
Mezi lety 600 až 500 př. n. l vrcholil vývoj agoge, což byl komplex velmi přísných, tvrdých a totalitárních institucí, které Spartu proslavily. Tento systém bývá spojován se zákonodárcem Lykurgem a prý byl převzat od Kréťanů. Vzniká kriptea, neboli všudepřítomná tajná policie. Každý spartský novorozenec musel být prohlédnut radou starců, kteří zavrhli všechna slabá deformovaná děcka a nařídili je svrhnout ze skály. Měli snahu vychovat zdravé a zdatné ženy, proto dívky procházely tvrdými tělesnými cvičeními, musely ovládat hudbu, tanec a zpěv. Chlapci od 7 let žili mimo rodinu, v táboře. Závodili v běhu, hodu diskem, vrhu oštěpem ap. Absolvovali výcvik se zbraněmi, už od dětství museli přivykat tvrdým vojenským podmínkám i tělesným trestům, které je měli vést k poslušnosti a oddanosti Spartě. V žádném jiném státě nebyli chlapci tak totálně odříznuti od svých rodin. Každý z nich byl zařazen do družstva, bua, jež bylo součástí oddílu, ila, kterému velel eiren, mladík podřízený táborovému veliteli. Vzdělání bylo omezeno pouze na znalost čtení, psaní, počítání a znalost státních zákonů. Ve 20 letech byli zařazeni do vojenských oddílů a ve 30 letech se z nich stali plnoprávní občané. Byli připuštěni k účasti ve sněmu, ale i tak se celý jejich život točil kolem vojenských pravidel. Žili, bojovali a pohybovali se výlučně ve společnosti svých druhů. A právě tento kasárenský život z nich učinil nejlepší vojáky Řecka. Je jasné, že nevyhnutelným důsledkem takového způsobu života byl rozvoj zvláštního typu homosexuality. Byl zde uznáván vztah mezi erastes, milovníkem a jeho mladším oblíbencem, eromenos. Role milovníka znamenala ve Spartě velmi výsadní postavení. Navzdory oblibě homosexuality se od Sparťana očekávalo, že okolo 20 musí založit rodinu. Staří mládenci byli vystaveni výsměchu a často byli i podle zákona potrestáni, například zabavením majetku.
V 2.pol. 6století př.n.l vzniká peloponéský spolek, byla to nejmocnější vojenská síla ve starém Řecku, Sparta dosáhla hegemonie, nadvlády.
Po řecko- perských válkách vzniká v Athénách roku 478 př.n.l athénský námořní spolek, který velmi přispěl k rozvoji demokracie. Původně zde byla rovnost všech členů, ale později dochází k růstu násilí a nadřazenosti Athén. Na straně Sparty a peloponéského spolku vzniká nespokojenost a dochází k prvním střetům mezi dvěmi nejmocnějšími městy Řecka- mezi Athénami a Spartou. Roku 445 př.n.l dochází k příměří a vytvoření mírové smlouvy. Ale již roku 431 př.n.l dochází k mocenskému boji mez Athénami a Spartou o nadvládu nad celým Řeckem. Jde o spor mezi zastánci demokracie proto oligarchii. Sparta se opírá o peloponéský spolek, který má silné pozemské vojsko, Athény využívají síly jejich námořního spolku. Podnětem této Peloponéské války se stalo soupeření Athén s Korintem, člen peloponéského spolku. Sparta proto vyhlásila Athénám válku, došlo k pustošení attického venkova. Athény prožívají vnitřní krizi, bojují zde proti sobě stoupenci a odpůrci demokracie. Roku 421 př.n.l končí 1.etapa válka, Spartě byl navržen tzv. Nikiův mír ( podle jednoho z athénských vojevůdců), dochází pouze k dočasnému přerušení bojů. Nepřátelství je brzy obnoveno radikálními demokraty, nejvýznamnějším je Alkibiadés. Athény vypravili válečné loďstvo na Sicílii proti Syrakúsám. Syrakúsy byli spojencem Sparty. Athénské loďstvo bylo zničeno, posádky putovaly do otroctví. I po druhé bylo athénské loďstvo poraženo, protože Spartě finančně pomohli Peršané, takže si mohla dovolit kvalitní lodě. Rozhodující bitva proběhla roku 405 př.n. l. u Aigos potamoi (Kozí říčky) v Héllespondu, opět porážkou Athén. Ty roku 404 př.n.l kapitulovali. Sparta vyhlásila těžké mírové podmínky- Athény musely rozpustit námořní spolek, vydat své lodě a strhnout svá opevnění a hradby. Dochází k hegemonii Sparty, v Athénách je nastolen krutý oligarchický režim, nastává období vlády „30 tyranů“. Dochází k pronásledování odpůrců tohoto režimu. Roku 403př.n.l se Athény vzbouřily a dochází k obnově demokratického zřízení. V čele s Athénami vzniká protispartská koalice řeckých měst, členy jsou např. Korint, Théby nebo Argos. Finanční pomoc jim poskytuje Persie. Tak se opět postupně obnovuje opevnění Athén a válečné loďstvo, roku 394 př.n. l dochází k tzv. korintské válce. Sparta poražena athénským admirálem Konónem. Dochází k dalším zdlouhavým bojům, Sparta se opět usmiřuje s Peršany, vzniká mezi nimi dohoda- tzv „královský mír“ roku 386 př.n.l. : Persie souhlasí s hegemonií Sparty v Řecku, požaduje aby řecké obce v Malé Asii byly podřízeny Persii.
Hegemonie Sparty je však vnitřně oslabena. Roku 371 př.n.l dochází k bitvě u Leukter mezi Spartou a Thébami, protože Théby nejsou spokojeni se spartskou hegemonii a snaží se o svou vlastní nadvládu v Řecku. Thébám se podařilo svrhnout oligarchii. Thébská moc i přes vítězství nad Spartou klesá. Dochází k celkovému poklesu řeckých polis, oslabení stability. Ve 4 stol.př.n.l dochází k vzestupu sousední Makedonie, která využila rozporů a proniká do Řecka. Končí klasické období řeckých dějin, dochází k hegemonii Makedonie.
Rodina Řebíků se věnuje podnikání v Praze prostřednictvím firmy LENOX INVEST a.s., která sídlí v Praze na Starém Městě.
V důsledku rozdělení odštěpením sloučením společnosti LENOX INVEST a.s., jakožto rozdělované společnosti, přešla na společnost LENOX GROUP CEE a.s., se sídlem Veleslavínova 93/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, IČO: 057 79 910, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, spisová značka B 22208, jakožto nástupnickou společnost, část jmění společnosti LENOX INVEST a.s.
Společnost LENOX INVEST a.s. byla založena jako servisní organizace, zajišťující administrativní služby. Postupně získala do svého vlastnictví několik realit a jejich pronájem se stal hlavním zdrojem příjmů. Od roku 2010 investuje do cenných papírů a v průběhu let získala majoritní podíl v několika společnostech.
Hossam Ramzy se narodil v Egyptské Káhiře. Jeho hudební kariéra začala brzy, když už ve třech letech dostal svůj první buben, egyptskou Tablu… ..
Hossamovy vášně a obrovského talentu pro perkuse si všimla jeho rodina, z nichž mnozí se sami zabývali na uměním. Hossam byl povzbuzován, aby ovládl své řemeslo a studoval u předních káhirských učitelů hudby.
Přesun do Saúdské Arábie ho vedl ke spojení s mnoha beduínskými kmeny, které daly mladému Hossamovi bohatý vhled do původních kořenů hudby na Středním východě a stal se inspirací pro mnoho z jeho pozdějších rytmických směrů. V polovině 70. let přišel Hossam do Anglie a měl velký úspěch jako jazzový bubeník spolupracující s mnoha předními a respektovanými jazzovými hudebníky jako například Andy Sheperd a Geoff Williams. Když však začal hledat nové dimenze perkusních zvuků, zjistil, že obrací celý kruh zpět k své první lásce, egyptským bubnům a vzrušujícím tanečním rytmům Středního východu. Hossam poté soustředil veškero svojí zkušenost s rytmem do vytvoření nového zvuku, který je slyšet na stovkách alb nahraných dnes po celém světě.
Klubová taneční scéna z roku 2001 byla přijata bouřlivě Hossamův hit č. 1 EDONY, který kraloval tanečním žebříčkům po celém světě.
Výrazný zvuk jeho arabských a severoafrických strunovýchperkisních aranžmá a vzrušující rytmy na jeho albech upoutala představivost Petera Gabriela a Hossam, byl později přizván do USA na vystoupení na PASSION, a kde dokončil práci na novém a dosud nevydaném albu Petra Gabriela. Hossam pokračoval ve spolupráci s mnoha špičkovými hudebníky, včetně Joan Armatrading a Mary Wilson.
Hossam je známý po celém světě pro vytváření smyčcových a perkusních aranžmá a produkoval mnoho písní pro přední světové umělce, jako například:
Anoim Salkim, Celick Erici, Cheb Khaled, Tarkan, Rachid Taha, Faudel, Cikánští králové a mnoho dalších.
V roce 1994 Robert Plant a Jimmy Page (bývalý hudebník Led Zeppelin) pozval Hossama, aby připojil ke skupině arabských hudebníků a pracoval na jeho albu „No Quarter – Unledded“, který byl oceněn disky GOLD a PLATINUM. To vedlo k tomu, že se Hossam připojil k Page & Plant na jejich historickém setkání světového turné 1995/96.
Během tohoto historického turné se objevil následující nadpis:
V listopadu 2001, na 25. výročí hudební společnosti ARC Music, se kterou Hossam vydal pro egyptský tanec 31 alb ve svém vlastním jménu, získal disk PLATINUM za to, že je jejich nejprodávanějším umělcem, přes 200 000 prodejů záznamů.
Hossam vybudoval své vlastní nejmodernější nahrávací studio DRUMZY STUDIO, ve kterém má nejnovější technologii záznamu současně se starší technikou. Díky tomu, co má na vše dosah ruky a může nyní vytvářet mnoho nových zvuků, starých tradičních a arabských a severoafrických vzorků rytmů a smyček, kterých má nejméně 80 000, vše v perfektním kvalitě a připravené k použití.
Se svým albem Rock The Tabla byl Hossam nominován na nejlepšího umělce v soutěži Songlines Music Awards 2012, což je ocenění, které nazývá „velkou ctí“.
Hossam si klade za cíl zvýšit povědomí o egyptské hudbě a rytmech jejich včleňování do světové hudby prostřednictvím spolupráce s dalšími umělci.
